Pěší turistikaZde naleznete zajímavé turistické trasy po okolí Lovosic a nejen tam. Popisy jednotlivých vrcholů, fotogalerie, naučné stezky a další. Lovoš
V rezervaci jsou chráněna teplomilná společenstva charakteru stepi, lesostepi a listnatého lesa, jejichž rozmístění určuje expozice svahů, množství vlhkosti, stupeň zazemnění svahových sutí, jakož i reakce půd, vytvořených na odlišných typech vyvřelin. Souměrný kužel Velkého Lovoše je budován čedičovou horninou olivnickým nefelinitem. Malý Lovoš, místně zvaný též Kybička, je v JZ-SV směru protažený hřeben asi o 90m nižší než Velký Lovoš, na jehož kužel nasedá v sedle, kterým probíhá ostrá hranice mezi čedičem Lovoše a podstatně kyselejším trachytem, resp. fonolitem Kybičky. Rozdílný geologický podklad podmiňuje rozmanitost složení vegetačního krytu. Z ochranářského hlediska mají význam hlavně společenstva skal a sutí, travnaté porosty stepního charakteru a křovinaté plochy lesostepních formací. Zvlášť chráněné druhy rostlin tu reprezentují např. Bělozářka liliovitá (Anthericum liliago), třemdava bílá (Dictamnus albus), divizna brunátná (Verbascum phoeniceum), chrpa chlumní (Cyanus triumfettii), koniklec luční český (Pulsatilla pratensis subsp. bohemica), modravec tenkokvětý (Leopoldia tenuiflora), kosatec bezlistý (Iris apylla), kavyl Ivanův (Stipa jannis), lilie zlatohlávek (Lilium martagon), dřín obecný (Cornus mas), dub pýřitý (Quercus pubescens). Pozoruhodný zoologický význam mají jak teplomilné formace skalních stepí a lesostepí, tak i listnatý les severních svahů. Z plazů se vyskytuje zmije obecná (Vipera berus) a užovka hladká (Coronella austriaca), z hnízdících ptáků strnad zahradní, linduška lesní, bělořit šedý, krutihlav obecný, řada datlovitých ptáků, dravci a sovy. Výskyt drobných savců obohacují myšice křovinná a myšice lesní, norník rudý, plch velký a plšík lískový. Mezi šelmami nechybí lasice kolčava, jezevec lesní, kuna lesní a kuna skalní. Velmi významná je i fauna bezobratlých, zvláště měkkýši a hmyz. Borečský vrch
Masiv Borče je protkán složitým puklinovým labyrintem. Přes léto působí jako tepelný akumulátor a v zimě je teplejším tělesem než okolní prostředí. Vzduch v puklinách se proto ohřívá a zároveň obohacuje vlhkostí. Protože je lehčí, stoupá vzhůru. Za mrazivého počasí se vznáší nad horním vyústěním puklin lehce mlžný sloup. Otvory při úpatí je nasáván studený vzduch a jev kontinuálně běží jako tah v komíně. Rozdíl teploty unikajícího vzduchu vůči okolnímu prostředí může být až 20°C. V létě je proudění vzduchu v puklinách opačné. Na specifické mikroklimatické poměry je vázána přítomnost rostlinných a živočišných druhů, nesnášejících pokles pod 0°C nebo aktivních v pro ně nezvyklém, chladném ročním období. Pozoruhodný je výskyt středomořské játrovky Targionia hypophylla (borečka vzácná) na stěnách rozšířených vyústění puklin na temeni kopce (zákaz dalšího rozšiřování nebo zasypávání). Spodní vyústění při úpatí bývají skryta v polštářích lomikamene růžicovitého (Saxifraga decipiens). I v pozdním jaru tam můžeme nalézt ledové krápníčky. Svahy vrchu pak hostí bohatství vzácných a ohrožených druhů rostlin - např. koniklec otevřený (Pulsatilla patens), hvozdík pyšný (Dianthus superbus), kosatec bezlistý (Iris aphylla). V lesích Borče převládají přirozené listnaté porosty a suťové lesy s lípou, javorem a jasanem. Jižní svahy pokrývá teplomilná doubrava s bohatým keřovým patrem. Radobýl
Ochrana je zaměřena jednak na těžbou odkrytý severojižní řez vulkanickým tělesem s dobře vyvinutou sloupcovou odlučností čedičové horniny při uspořádání souborů sloupců v různých směrech, jednak na zbytky jižních a jihozápadních svahů s travinnou vegetací skalní stepi, přičemž jeden z hlavních motivů směřuje zejména k uchování populace divizny brunátné (Verbascum phoeniceum). Zbytek vulkanického tělesa Radobýlu, tvořený složeným výlevem olivnického čediče, tlačí zvětralinovým pláštěm na okolní rozbředající křídové usazeniny. Celý jižní svah pod kopcem směrem k Žalhosticím je postižen početnými aktivními i dočasně zklidněnými sesuvy. Při jednom z nich došlo k vytvoření pukliny a podle ní i k poklesu jižní části masivu kopce. Na puklině je vytvořena pseudokrasová jeskyně přes 10 m dlouhá. Ve společenstvech skalní stepi mají kromě divizny brunátné zastoupení například kozinec bezlodyžný (Astragalus excapus), bělozářka liliovitá (Anthericum liliago), modravec tenkokvětý (Leopoldia tenuiflora), pískavice provensálská (Trigonella monspeliaca), ušnice klínoslistá (Otites cuneifolius) a další druhy.
Další informace: Správa CHKO České středohoří, Michalská 14, 412 01 Litoměřice.
CykloturistikaZde naleznete zajímavé cyklistické trasy do okolí pro horskou i silniční cyklistiku. Okolí Lovosic má pro vyznavače tohoto sprotu nepřeberné množství možností a ideální podmínky. A to především svou polohou na rozmezí Českého středohoří a jižní tabulové oblasti Podřipska. Nástupy na trasy (případně i návraty) umožňuje hustá železniční síť. Kopcovitá část - severně od Lovosic - je vhodná spíše pro vyznavače cyklistiky na horských kolech. Vyžaduje od cykloturistů určitou fyzickou připravenost i technickou vybavenost kol (pokud možno lehké převody, spolehlivé brzdy). Řada lesních a polních cest má zpevněný povrch, který je tak vhodný i pro méně zkušené cyklisty. Ti zkušenější mohou využít i některých těžších terénů pomocí pěších turistických cest. Rovinatá oblast - jižně od Lovosic - je vhodná pro silniční cyklisty především pro menší absolvované převýšení a většinou i lepší povrch pro jízdu. Ale i severně jsou velice zajímavé trasy, kdy není nutné šlapat velké kopce.
Trasy spíše pro silniční kola:Bránou ČechLovosice - Mlékojedy - Litoměřice - Miřejovice - Kamýk (odbočka ke zřícenině hradu a zpět 1km) - Libochovany - Sebuzín - Brná nad Labem (termální koupaliště) - Střekov (hrad) - Ústí nad Labe, (most přes Labe) - Vaňov (pěšky po zelené k Vrkočskému vodopádu a zpět 1km) - Dolní Zálezly - Prackovice - Porta Bohemica (labská soutěska) - Malé Žernoseky - Lovosice. 65km, první úsek značně frekventovaný, z Litoměřic stoupání, zbytek rovinatým údolím Labe, převýšení asi 250m. Zahradou čechLovosice - Mlékojedy - Litoměřice - Pokratice - Hlinná - Kundratice (pěšky do sedla po žluté a na Varhošť s rozhlednou a zpět 2km) - Čeřeniště - Němčí - Malečov - Proboštov - Lhota pod Pannou - Homole - Řepčice - Třebušín (pěšky po žluté na Kalich a zpět 3km) - Týnec - Lovečkovice - Horní Vysoké - Habřina - Úštěk (rybník Chmelař) - Liběšice - Dolní Řepčice - Ploskovice (zámek) - Žitenice - Litoměřice - Mlékojedy - Lovosice. 74km, první polovina mírně zvlněná, druhá část kopcovitá, převýšení asi 570m. Východním StředohořímLovosice - Mlékojedy - Litoměřice - Třeboutice - Křešice - Okna - Polepy - Vrutice - Drahobuz - Vědlice - Rochov - Tetčiněves - zřícenina Helfenburk (po lesní zluté) - Skalka - Blíževedly - Kravaře - Janovice - Bobří soutěska (3km polní cestou) - Verneřice - Příbram - Buková hora (výhled, TV vysílač) - Zpět Verneřice - Mukařov - Lovečkovice - Týnec - Starý Mlýnec - Těchobuzice - Ploskovice - Pohořany - Žitenice - Litoměřice - Mlékojedy - Lovosice. 88km, začátek mírně zvlněný, zbytek kopcovitý, převýšení asi 560m. Západním StředohořímLovosice - Sulejovice - Třebenice - Teplá - Vlastislav (zřícenina Skalka) - Lipá - Medvědice - Páleč - Milešov (pěšky po červené na Milešovku a zpět 8km) - Černčice - Žalany - Rtyně - Řehlovice - Stadice (pomník Přemysla Oráče) - Habrovany - Radejčín - Dubický kostelík (vyhlídka) - Dubice - Kletečná - Hrušovka - Chotiměř - Oparno - Opárenské údolí - Malé Žernoseky - Lovosice. 65km, zpočátku rovina, střední část kopcovitá, závěr mírně zvlněný, převýšení asi 450m. Podřipskem a PoohřímLovosice - Sulejovice - Čížkovice - Úpohlavy - Černiv - Chotěšov - Brozany - Doksany (klášter) - Chvalín - Roudnice nad Labem - Krabčice - Rovné (pěšky na Říp a zpět 4km) - Vražkov - Kleneč - Přestavlky - Nížebohy - Budyně nad Ohří - Libochovice (zámek) - Klapý (pěšky na zříceninu hradu Hazmburk a zpět 3km) - Chodovlice - Třebenice (Muzeum čekého granátu) - Sulejovice - Lovosice. 60km, rovina až mírně zvlněný profil, převýšení asi 200m. |
Významná krajinná dominanta Lovosicka a vyhledávaný turistický cíl. Výměra 50,0 ha, nadmořská výška 335 - 570 m. Ochrana vyhlášena dne 16. 11. 1948.
Trachytová kupa je klasickou lokalitou ventarol, výronů teplého vlhkého vzduchu v zimním období z horních, zčásti uměle rozšířených, vyústění puklinového systému kopce. Výměra 18,7 ha, nadmořská výška 350 - 446 m. Ochrana vyhlášena dne 23. 6. 1951.
Osamělý čedičový, těžbou narušený vrch s kovovým křížem na vrcholu. Výměra 4,9 ha, nadmořská výška: 300 - 399 m. Roku 1992 byla sloučena dvě původně samostatná chráněná území, jejichž ochrana byla vyhlášena dne 14. 10. 1966 (bývalý chráněný přírodní výtvor) a dne 20. 1. 1969 (bývalé chráněné naleziště).
